Procházka Prahou – to se neokouká

I když podobnou trasu jsem šla už bezpočtukrát, vždy najdu něco nového, něco, co mi připomene, že tohle naše krásné město ve mě dokáže probudit nostalgii, úžas a zájem vidět Prahu zas a znovu.

Když provázím po Praze své hosty, vždy trasu přizpůsobím jejich zájmům a možnostem. Někdo raději projde pouze historické centrum, někdo rád přivítá při procházkách trošku zeleně a klidu a někoho to táhle pouze směrem do přírody. A v Praze najdete všechno.

Má poslední procházka byla s mými přáteli ze Slovenska a jediné omezení bylo v nachozených kilometrech.

Z Pohořelce jsme se tedy vydali na Strahovské nádvoří k Bazilice Nanebevzetí Panny Marie, původní románské, nyní však po úpravách barokní stavby, která zaujme svými zdobenými interiéry. Dále jsme se přesunuli okolo Strahovské knihovny na vyhlídku na Pražský hrad a protože nám počasí skutečně přálo, byla vidět Praha v celé své kráse. Vrátili jsme se zpět na Pohořelec a Loretánskou ulicí pomalu sestupovali k Pražskému hradu. Ačkoli to nebylo nijak naplánované, zrovna když jsme procházeli přes Loretánské náměstí, spustila Loreta jsou zvonkohru a tak jsme se na chvilku zastavili a užili si tu atmosféru s pár slovy o autenticitě tohoto barokního nástroje, 30 zvonech, avšak jen 27 z nich je napojených na klaviaturu a hraje.

Na IV. nádvoří Pražského hradu jsme vstoupili z Hradčanského náměstí a postupně jsem hradem prošli až k Carratiho kašně, kde jsme obešli Katedrálu sv. Víta a zamířili s krátkou prohlídkou interiéru katedrály zpět na II. nádvoří a ven z hradu směrem ke Královské zahradě. Tou jsme prošli až ke zpívající fontáně a Letohrádku královny Anny a protože jsme byli omezeni požadovanou nachozenou vzdáleností, nasedli jsme na Královském letohrádku na tramvaj a sjeli dolů na Malostranskou.

Tady jsme v žádném případě nemohli vynechat Valdštejnskou zahradu. To místo je pro mě něčím neskutečně přitažlivé a podle výrazu mých hostí, měli velmi podobný pocit.

Opět jsme využili MHD a dojeli tramvají na Malostranské náměstí, abychom ušetřili kilometry. Odtud jsme po krátkém občerstvení pokračovali přes Karlův most a Mariánské náměstí až ke Staroměstské radnici. Protože hosté chtěli vidět orloj i zvnitřku, vyšli jsme nahoru na ochoz radnice a nebudu přehánět, když řeknu, že někteří z naší výpravy měli z výhledů na Prahu, které se nám zde naskytly, slzy nakrajíčku. Počkali jsme si na orloj a pak jsme se Melantrichovou ulicí pomalu skrz davy lidí dostali na Václavské náměstí. Tady jsme měli za cíl Palác Lucerna a protože hosté chtěli navštívit i nejdelší eskalátor v Praze, nasedli jsme na Náměstí Míru.

Poslední zastávkou byl Petřín. Dojeli jsme tramvají na Újezd a lanovkou jsme se nechali vyvézt nahoru. Protože s námi byly i děti, nemohli jsme opomenout návštěvu zrcadlového bludiště. Popravdě váhám, zda jsme se nad zrcadlovým bludištěm nebavili víc my, dospělí, než děti, ale doufám, že to byla zábava pro všechny. Někteří z naší skupiny si ještě vyběhli Petřínskou rozhlednu, ale protože se už trošku smrákalo, pohled na Prahu nebyl tak zřetelný.

Tím byla pro ten den prohlídka ukončena a přestože jsme o pár kilometrů přetáhli požadovaný limit, hosté byli spokojeni a já jsem byla šťastná, že jsem s nimi mohla strávit čas a ukázat jim naší krásnou Prahu.

Související Příspěvky

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek