Londýn 2024 – třetí den – královské zahrady

Na třetí den v Londýně nás opět vzbudilo sluníčko a doslova nás vytáhlo z postele. Přestože jsme toho minulé dva dny nachodily hodně, necitily jsme únavu ani bolavé nohy a tak jsme se po snídani, kterou jsme si připravily ze včerejšího nákupu, vrhly opět do poznávání Londýna.

Tentokrát jsme nikam nejely a zůstaly jsme v dochozí vzdálenosti od našeho ubytování.

Naše procházka začala v uprostřed Hyde parku u Marlborough gate a The Italian Gardens se 4 fontánami a navazujícím jezerem The Long water. Oproti minulým dvěma dnům bylo jasné, že davy lidí nám budou společníkem po celý den, ale i tak jsem se nevzdávala myšlenky, uprchnout občas do klidnějších částí zahrad pro kousek klidu.

Podél vody jsme pokračovaly k jezeru The Serpentine a dále k Apsley House, Wellingtonovu pomníku a oblouku.

Zde jsme se obrátily a vydaly se podél jižní hranice Hyde parku k fontáně a památníku Diany, princezny z Walesu. Ve skutečnosti nejde o fontánu v pravém slova smyslu, ale spíše o žulové koryto, kterým díky mírnému spádu poklidně proudí voda. Celý památník je zasazen v zeleni a není divu, že je vyhledáván jako odpočinkové místo, kde si děti rozhodně užijí možnost pohrát si s proudící vodou a v dobrém počasí se mohou i s opatrností (přeci jen je to kluzký povrch) smočit.

Odtud jsme pokračovaly do Kensingtonských zahrad a ke Kensingtonskému paláci. V zahradách se davy nezdály až tak děsivé, protože množství lidí bylo rozptýleno po trávnících, kde si užívaly krásného slunného počasí.

Zašly jsme se ještě podívat k hospůdce The Churchill Arms, která mne uchvátila svým věčně kvetoucím vzezřením. Uznávám, že dcera z ní až tak nadšená nebyla, protože prostě „kytky, no“ 🙂

Původní předpoklad byl, že zde naši dnešní procházku ukončíme a pomalu se odebereme zpět, ale protože času jsme měly ještě hodně a nožky nebolely, rozhodla jsem se, že splním dceři její přání vidět Buckinghamský palác již dneska, ale nějak trochu „wau“.

Autobusem, který měla dcera díly Oyster Photo Card zdarma, jsme přejely na Green Park Station a podél parku jsme východním chodníkem Queen`s Walk procházely kolem krásných historických staveb jako je Spencer House a Bridgewater House, které jsme měly po levé ruce. S pohledem upřeným na levou stranu a v debatách o historických stavbách jsme takto prošly až přímo k památníku královny Viktorie. Teprve tam se dcera rozhlédla a s překvapených výrazem nadšeně hlásala: „to je to! Víš co, viď?“. A tak Buckingham splnil svou úlohu a i když jsme přišly mimo dobu střídání stráží, bylo to „wou“ 🙂

Po odpočinku v zeleni parku St.James jsme pokračovaly parkem se všudypřítomnými veverkami k Horse Guards. Chtěly jsme pouze projít, ale protože se tam „něco“ chystalo, počkaly jsme i my a dočkaly se na zadním nádvoří malé přehlídky, která vypadala jako inspekce vybavení královského jezdectva tzv. Household Cavalry, které sestává ze dvou oddílů. Prvním oddílem je tzv. Life Guards v červených kabátcích a s bílými chocholy na přilbě (z dob exilu krále Karla II.) a druhý oddíl je Blue and Roayls v modrých uniformách.

Po této atrakci jsme prošly na Whitehall a hustými davy se prodraly k Westminstru. Říkala jsem si, jestli by nebylo lepší jít tuhle část Londýna v dešti s nadějí, že bude méně lidí. Ale okoukly jsme Westminster Abbey, Westminster Hall, Palace of Westminster a konečně Big Ben (pro mou dceru nezbytnost) a vydaly se podél Temže k výhledu na London Eye. Uvědomuji si, že hlavní „cíl“ všech, co jedou do Londýna jsem velmi odbyla, ale ty davy, zvláště pokud je to více hodinová záležitost, mě prostě ničí.

U Hungerford Bridge jsme se odpojily od řeky a došly na Trafalgar Square. Odtud už davy nebyly tak děsivé a tak jsme pomalu procházely přes Covent Garden ke kostel Sv. Pavla a jeho „lavičkovému prostranství“.

Chvíli jsme poseděly a pak jsme se vydaly k ikonickému Neal’s Yard s osobitou atmosférou a optimistickou barevností.

Poté jsme „objevily“ zapomenutou zahradu Phoenix Garden, na kterou jsem se skutečně těšila kvůli klidu a „duši“ a rozhodně tento zapomenutý kout Londýna splnil má očekávání.

Chinatown bylo další místo, které jsme nemohly minout, a ulice zdobené červenými lampiony vyvolaly na tváři mé dcery úžas. Odtud jsme skrze Mayfair prošli až k našemu hotelu a plné dojmů jsme se pustily do přípravy večeře, přičemž jsme probíraly dnešní den a zážitky.

Související Příspěvky

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek